Děkanská - Pojmenována podle někdejšího děkanského úřadu (dnes farního) kostela sv. Bartoloměje a ve středověku P. Marie ve zdech.

1. Napravo kostel sv. Bartoloměje, vlevo děkanství. Zídka vlevo je dnes vybourána a vede tam průchod mezi městskými hradbami.

2. - 4. Kostel sv. Bartoloměje.

1

2

3

4

Solní - Ulice nese svůj název z doby, kdy vedla k císařské solnici (skladu státního monopolu soli) postavené v roce 1707. V popsání pelhřimovských domů z roku 1843 je uváděna jako Salzgasse. Budovu někdejší solnice nechala pelhřimovská obec v letech 1895 – 1896 přestavět na Národní dům (dnes Městské divadlo). V období tzv. první republiky se tato ulice nazývala Říčanského. Návrat k původnímu názvu byl na základě doporučení Musejního spolku v Pelhřimově rozhodnutím městského zastupitelstva z 19. 5. 1938.

1. Solní brána.

2. Původní budova solnice z roku 1707 byla přestavěna v letech 1895-1896 na Národní dům. Po pravé straně na místě původních vrat do solnice bylo v roce 1922 vybudováno dvouramenné schodiště. Nad ním je umístěn štukový městský znak. V jižním průčelí se nachází deska připomínající vystoupení prof. T. G. Masaryka v roce 1910.

3. Před Národním domem, dnes Městským divadlem.

4. Číslo 859 Dederův dům, dnes Reklamka.

5. Pohled na kostel sv. Bartoloměje.

6. Hostinec U Kvitských, později U Bučků (Na Růžku), na jeho místě stojí obchodní dům Vysočina.

7. Starý pivovar - spodní část Solní ulice naproti dnešnímu OD Vysočina, dnes je zde parkoviště za radnicí, toto je asi tak v místě dnešní elektronické brány na toto parkoviště.

1

2

3

4

5

6

7

Školní - Uváděna ve složce O popsání domů z roku 1843 jako Schulgasse. V sousedním tzv. Altenhoferovském domě se v letech 1763 – 1783 nacházelo Císařské královské a arcibiskupské gymnázium, které dalo uličce jméno. Za první republiky se jmenovala Havlíčkova. Název Školní jí byl navrácen městským zastupitelstvem na základě návrhu Musejního spolku v Pelhřimově v roce 1938.

1. Roh Školní ulice a Dr. Tyrše za radnicí. Číslo popisné 58.

2. Ulička spojovala Školní ulici s prostorem před kostelem u fary. Budovy vpravo jsou pozůstatkem starého pivovaru.

1

2

Hrnčířská - První zmínka o této ulici, ale pod názvem Česká, je v pelhřimovské městské knize z roku 1417. Tato prastará ulice (první zmínka 1452) snad bývala součástí starší trhové osady Svatovítské. Její původní název mohl souviset s tím, že v ní bydlelo obyvatelstvo české národnosti, zatímco měšťanské rodiny „v hradbách“ byly převážně německého původu. Jako Hrnčířská (Töpfergasse) je uváděna ve složce O popsání pelhřimovských domů z roku 1843 (Archiv města Pelhřimova). V roce 1899 byla přejmenována městskou radou na ulici Žižkovu. Rozhodnutím městského zastupitelstva z 19. 5. 1938 byl ulici navrácen její původní název Hrnčířská.

1. Hrnčířská ulice vyfocená ze zvonice u Sv. Víta.

2. Začátek Hrnčířské ulice.

3. Potok Belka pod Hrnčířskou ulicí v místě OD Vysočina. Potok nyní teče pod zemí v potrubí.

1

2

3