Ulice Josefa Vlasáka
Ulice Solní vystřídala hned několik názvů: Solní, Říčanského, Solní, Josefa Vlasáka a nakonec opět Solní.
Solní
Ulice nese svůj název z doby, kdy vedla k císařské solnici (skladu státního monopolu soli) postavené v roce 1707. V popsání pelhřimovských domů z roku 1843 je uváděna jako Salzgasse. Budovu někdejší solnice nechala pelhřimovská obec v letech 1895 - 1896 přestavět na Národní dům (dnes Městské divadlo - fotografie číslo 4). V období tzv. první republiky se tato ulice nazývala Říčanského. Návrat k původnímu názvu byl na základě doporučení Musejního spolku v Pelhřimově rozhodnutím městského zastupitelstva z 19. května 1938.
Říčanského
Adam Říčanský z Říčan (+1552). Příslušník panského rodu (ve znaku měli stříbrné lekno na červeném štítě), zastával někdy úřad hejtmana Kouřimského kraje a býval komisařem v královských službách. V Pelhřimově nechal postavit zámek, který se od oné doby nazývá zámek Říčanských z Říčan, v roce 1551 potvrdil Pelhřimovským právo vaření piva. Naproti tomu jeho syn a dědic Karel pelhřimovské měšťany velmi sužoval, proto se v roce 1572 vykoupili z jeho poddanství. Takto se za tzv. první republiky jmenovala ulice Solní.
Josefa Vlasáka
Josef Vlasák (*1894 Pelhřimov), syn hostinského v Pelhřimově (restaurace U Vlasáků - Střepina - fotografie číslo 2), za okupace byl jako člen komunistické strany krátce vězněn německými nacisty. Ve Vlasákově restauraci se ustanovila levicová frakce sociální demokracie v Pelhřimově (viz pamětní deska na restauraci). Z těchto důvodů byla za „předlistopadového“ režimu přejmenována ulice Solní na ulici Josefa Vlasáka.