Pelhřimovské okénko 5.

26. února 2017 - Pelhřimovské okénko 5. - Kozlové na Rynárecké bráně

Pátý díl je z historie. Většinu textu jsem čerpal z "Kroniky města Pelhřimova" a z knihy: "Soupis památek...". Kozlové se nacházejí na Rynárecké (Horní nebo také Jindřichohradecké) bráně. Při odbíjení hodin se kozlové vzájemně trkají tolikrát, kolikrát hodiny odbíjejí. Kozlové jsou na obou stranách věže, směrem do Poděbradské ulice (k náměstí) i na druhé straně - křižovatka Nádražní x Příkopy.

Přepis z kroniky, rok 1939:

Před mnoha lety byl zděný barokní štítek nad číselníkem směrem k náměstí ozdoben dvěma plechovými figurami kozlů se zlatými rohy. Při odbíjení hodin se kozlové vzájemně trkali, a to tolikrát, kolikrát hodiny bily.

O tomto "kozlím divadle" je zmínka již r. 1672 v přepisu městských zápisů, dnes bohužel ztracených, který pořídil ředitel gymnasie Václav Petrů.

Z neznámé příčiny byli kozlové odstraněni a uloženi ve sbírkách musejních. Podle nápisu, který je na jejich zadní straně, byly figury kozlů obnoveny v r. 1821, kdy však byly odstraněny, není známo. Na levém kozlu vzadu je nápis: "Hodinář Josef Procházka", na pravém "Renovirovaný dne 31. července 1821 od Jana Prosteckýho". Hodinový stroj je starý; zhotovil jej A. Rott v Telči r. 1713.

Kozlové na Rynárecké bráně

Pro zajímavost uvádím, jak došlo k nynějšímu obnovení: Dne 19. června (1939 poznámka Miroslav Galko) se konaly na gymnasiu maturity. Při přestávce se sešli profesoři ve sborovně, odkud bylo vidět na Rynáreckou bránu, na níž právě klempíř Stanislav Macháček († 14.7. 1950) natíral věžičku. Profesor dr Fried se přitom zmínil, že nad ciferníkem bývali kdysi kozlové, kteří se při odbíjení hodin trkali. Prof. Dr Jindřich Šmída napsal hned žádost městské radě, aby trkající se kozlové byli na bráně opět umístěni. Městská rada žádosti vyhověla. Podle starých figur dala zhotoviti nové - udělal je zaměstnanec městské elektrárny Rudolf Stěhule - , dala opravit bicí mechanismus a tak město dostalo svoji dřívější zvláštnost.

Proč právě kozlové byli v našem městě vybráni, není možno zjistit. Je to asi zbytek starého zvyku shazování kozla s věže. (Zápisky Holého).

Poznamenávám ještě, že na věž vylezli i němečtí policisté a dávali klempíři Macháčkovi 50 K, když namaluje na báň hákový kříž. Řekl, že ke každé práci musí mít povolení od města. A zatím odnesl žebřík. (Toto vyprávěl na radnici Dr. Friedovi Macháček na výzvu městského tajemníka Dr Vydry 30.6. 1939).

A ještě jednu připomínku: Korouhvička na věži byla už natřena bronzem, ale na popud obchodníka Jaroslava Sochora a koláře Jaroslava Müllera ji Macháček přebarvil červenobíle.

V lucerně věžičky se nalézá cymbál s latinským nápisem: "SUMPTIBUS R. CIVITATIS PILGRAMIENSIS ANNO D. 1674". (Nákladem kr. obce pelhřimovské léta Páně 1674). Dále je tu nejstarší pelhřimovský zvon, 42 cm vysoký a 32 cm široký, bez letopočtu, s nápisem provedeným latinskou minuskulí: "Nepochibujte zagiste o Kristovie veczerzi". Zvon se tvarem hlásí do konce XV. nebo do začátku XVI. století. Za druhé světové války mu hrozilo nebezpečí, že bude odstraněn, ale nebyl přihlášen a tak byl zachráněn.

Kroniky města Pelhřimova

A když už jsme se vydali proti proudu času, popojdeme ještě pár desítek let až do roku 1903. Vybral jsem ještě další historickou zmínku o Rynárecké bráně z knihy: Soupis památek historických a uměleckých v království Českém z roku 1903:

Ze zbylého hrazení městského zachovalo se celkem dosti mnoho. Na jihozápadní straně jsou hradby již na některých místech v obydelní stavení přeměněny. Na valech založeny jsou zahrady a v příkopech hrazených též. Na hradbách patrný jsou dosud okna střílnovitá a cimbuří. Jižní roh hradeb zpevněn byl branou, Rynárecká řečenou. Brána Horní či Rynárecká byla stavěna po požáru r. 1554 (současně s Jihlavskou čili Dolní).

Tato brána má čtyři patra, jest z kvádrů a lomového kamene stavěna. Se strany jižní i severní jest v každém patře umístěno obdélné okno se žulovým osténím, na hranách sříznutým. Okna tato nejsou v ose brány umístněna. Na čelních stranách v římse hlavní jsou renaissanční štíty pro hodiny. Brána jest kryta střechou stanovou, na které sedí věžička s lucernou a cibulovitou baňkou. Celá byla sgrafitovanou rustikou vyzdobena. Brána tato má dva vjezdy goticky sklenuté. Oblouky tyto jsou z přesně tesaných kvádrů sklenuty. Některé z nich mají kamenické značky (obr. 1). Od líce k líci jest 10'8 m v hloubi a 5'9 m v šíři. Zdi jsou 2'5 m silné.

Obrázek 1. - Kamenické značky.

Přízemí jest valené sklenuto. Ostatní patra jsou uvnitř dřevěná. Okna uvnitř segmentem sklenuta. Brána jest k hlavní římse 18 m vysoká. Hodiny byly sem pořízeny r. 1628, jak to z letopočtu do železné příčky na hodinovém stroji vsekaného, patrno.

Na jižní straně brány, hned při vjezdu na trnoži zazděny po levé i pravé straně v žule tesané kameny; na levém nápis psaný velkým písmem renaissančním:

FELIX CIVITAS QUAE TEMPORE

PACIS COGITAT BELLA.

Poznámka (Miroslav Galko): Ve skutečnosti jsou nápisy na levé a pravé kamenné desce rozvrženy jinak. Viz. popis dole u fotogalerie.

Obrázek 2. - Půdorys Rynárecké brány.

Před vjezdem jižním, který dosud otvory pro kladky vykazuje, stávala ještě v letech čtyřicátých druhá brána, "Kolíbka" zvaná. Měla vjezdy půlkruhovité sklenuté se žulovým ostěním a byla v líci zdi hladká. Líc zdi ukončena byla v řimse cimbuřím. Střechy sbíhaly se do středu a odtud jméno kolíbka (obr. 3 pohled na město jak v XVIII. století vypadalo).

Obrázek 3. - Pohled na Pelhřimov dle rytiny z XVIII. stol. V městském úřadě chované.

Byla jednopatrová s bytem pro dozorce vězňů a s vězením. Měla též po pravé straně fortnu pro pěší. Mezi bránou Rynáreckou a Kolíbkou byl příkop. Byla tedy Kolíbka na délku zvoditého mostu stavěna a vystavěna zároveň s věží na sklonku XVI. století. Od Kolíbky dále z města bylo umístěno předbrančí, stavba to XVII. stol. K této jednoduché bráně, která byla 1 m silná a půlkruhovitě sklenuta s pilastry rustikovanými, kladl a římsu nesoucími, přiléhaly s obou stran obydelní přízemní domky pro stráž určené. Tyto v líci brány byly opatřeny cimbuřím a malými věžičkami se střílnami. Nad branou samou, nad římsou byl trojboký štít římsovaný a po stranách i uprostřed renaissančními koulemi vyzdobený. Předbrančí toto bylo v letech osmdesátých strženo.

Brána Rynárecká, též Horní zvaná, má dosud zachovalé krákorce pro pavlač při straně severní. (Obr. 4) Nebylo možno do brány se jinak dostati, než ochozem hradebním.

Dosud nutno půdou sousedního domu projíti, bychom se do prvého patra brány dostali Teprve později proražen v přízemí brány vchod do východní zdi, aby se do parkánů přístup zjednal.

Obrázek 4. - Pohled na bránu Rynáreckou od strany severní.

Soupis památek historických a uměleckých v království Českém z roku 1903

To je z dnešního dílu vše. Moc místa pro má vlastní slova nezbylo, ale dal jsem prostor zajímavějším textům pro vás čtenáře. Snad byl dnešní díl dostatečně zajímavý a těším se opět za 14 dní nashledanou u šestého dílu seriálu: Pelhřimovské okénko. Téma - Sluneční hodiny v Pelhřimově. Přeji fajn neděli Míra.

Přidejte si na Facebooku událost: Pelhřimovské okénko 6. - Sluneční hodiny >>>