Plukovník Josef Jiří Švec

25. října 2015 - Miroslav Galko

Aksakovo-Belebej v Rusku. Štábní vagon českých legionářů. 25. října 1918 ve tři hodiny ráno zazní výstřel. Plukovník Josef Jiří Švec umírá (†35). V dopise na rozloučenou píše: "Nemohu přežít hanby, stihnuvší naše vojsko, boříte to, co bylo s ohromnými překážkami stavěno po celá léta."

Plukovník Josef Jiří Švec.

Josef Jiří Švec se narodil 19. července 1883 ve vesnici Čenkov u Třeště. V Třešti vychodil základní školu a poté nastoupil na gymnázium v Pelhřimově. Po absolvování gymnázia v Pelhřimově vystudoval učitelský ústav v Soběslavi, kde složil doplňovací zkoušky jako učitel tělocviku. Poté učil osm let v obecné škole v Třebíči. V Třebíči náležel k propagátorům sokolské myšlenky, vedle Jana Syrového a Jana Máchala. Roku 1911 byl vyslán třebíčským Sokolem do Ruska, šířit sokolské ideje. Zde působil, jako učitel tělocviku na ekonomickém lyceu v Jekatěrinodaru na severním Kavkazu. Vzhledem ke špatnému zdravotnímu stavu (opakující se zimnice) byl nucen odejít na pobřeží Černého moře do města Gelendžiku, kde ho zastihla zpráva o sarajevském atentátu a samotný začátek války.

Po vypuknutí války nenastoupil do Jihlavy ke svému 81. pěšímu pluku, ale hlásil se jako dobrovolník do České družiny která se organizovala v Kyjevě. Začínal jako velitel první čety, kde se podílel na provádění rozvědek. Během svého válečného tažení poblíž města Běrežnica přijal pravoslaví a dal si druhé jméno Georgij (nikoliv Jiří, nebo Jurij). Pravoslaví přijalo více legionářů, především z politických důvodů.

Největší slávu si získal jako velitel osmé roty 1. střeleckého pluku. V červnu 1917 (podle ruského kalendáře 19. 6., dle našeho 2. července 1917) úspěšně bojoval se svou rotou v bitvě u Zborova. Po této legendární vítězné bitvě byl za hrdinství povýšen na poručíka a jmenován velitelem 3. praporu 1. pluku.

Další boje, které J. Švec v postavení velitele 3. praporu se svými vojáky absolvoval, byly: Bitva o Kazaň, bitva o Penzu, bitva u Lipjag a bitva u Samary. Tyto boje již byly vedeny proti bolševikům, kteří zabraňovali v odchodu čs. legií z Ruska.

V srpnu 1918 byl povýšen na plukovníka a v polovině října se stal nejen velitelem pluku, ale i celé 1. divize. 25. října 1918 ve tři hodiny ráno spáchal J. Švec sebevraždu (zastřelil se ve štábním vagonu ve stanici Aksakovo-Belebej), poté co mu jeho vyčerpaní podřízení vypověděli poslušnost a odmítli splnit rozkaz (vytlačit přesilu bolševiků z linie Buzuluk - Bugulma), když zanechal dopis na rozloučenou. Po smrti plukovníka Švece jeho pluk rozkaz splnil.

Aksakovo-Belebej v Rusku.

Pohřben byl v Čeljabinsku 28. října 1918, později v roce 1933 byla sovětská vláda přesvědčena k vydání ostatků plukovníka Švece. Ostatky byly exhumovány a přeneseny, společně s ostatky pplk. K. Vašátky, do Památníku osvobození na Vítkově. Pohřbu se zúčastnilo na dvacet tisíc lidí.

Bronzový pomník mu byl postaven v Praze „Na Pohořelci“ hledící na Pražský hrad v ose bývalých kasáren proti hlavní bráně a nebyl nacisty odstraněn (zlikvidován byl až v roce 1949, beze stopy komunisty). Obnovou pomníku se zabývá "Sbor pro obnovu pomníku Hrdinům od Zborova", zatím neúspěšně (zhotovený model byl v roce 2013 darován Muzeu T.G. Masaryka v Lánech, spolu s modelem pomníku Hrdinům od Zborova,kde je vystaven, stanovisko památkářů k umístění pomníku v původní velikosti na Pohoželci je negativní).Další pomníky se nacházely v Českých Budějovicích, Jindřichově Hradci, Pelhřimově. Roku 2010 byl plukovníku Švecovi odhalen pomník v městě Třebíči, kde začínal se svou učitelskou kariérou.

Jaroslav Šlezinger: Socha Josefa Jiřího Švece v Třebíči. Autor: Frettie.

K udržování tradice plukovníka Švece získal československý pěší pluk 29, který se nacházel v Jindřichově Hradci, čestný název: „Plukovníka Josefa Jiřího Švece.“

Za nacistické okupace byly na příkaz gestapa ostatky definitivně umístěny do rodinné hrobky v Třešti.

Pamětní desky plukovníka Švece se nacházejí v Čenkově na jeho rodném domě a v Pelhřimově, na budově dnešní průmyslové školy, dříve gymnázia. Tato deska vyhotovená sochařem J. Šejnostem nese nápis: „Umřel, aby zvítězil“.

Pamětní deska z dílny sochaře a medailéra Josefa Šejnosta a jeho syna akademického sochaře Zdeňka Šejnosta.

Plukovník Švec si v Rusku psal deník, který popisuje jeho první dny v České družině a je psán do doby bitvy u Zborova, kde deník končí. Po první světové válce vyšel několikrát, ale později byl zakázán. Nejcennější jsou Švecovy zápisky z počátku války.

Kroniky města Pelhřimova:

Pomník J. J. Ševce - 1939

Vládní komisař Českých Budějovic David poslal městskému úřadu česky psaný dopis, ve kterém nabízí Pelhřimovu pomník plk. Josefa Jiřího Ševce zdarma pod podmínkou, že zaplatí rozebrání a odvoz.

Pomník byl vlastně mohutné sousoší o základně 5m x 10m.

V přípise poukazoval na to, že Švec studoval v Pelhřimově.

Pro postavení se navrhovala tři místa: 1.) prostranství proti kostelu sv. Víta, 2.) nároží parku proti kapli P. Marie, 3.) některé místo v městských sadech. Městská rada přijala návrh první 6 hlasy proti 4.

O pomník se ucházelo také město Třebíč, které žádalo Pelhřimov o věnování tohoto pomníku.

Dne 7. srpna byla přivezena do Pelhřimova jen bronzová socha. Byla složena na Svatovítském náměstí před Kalinovou zahradou. A časně ráno položil na ni někdo červenou růži.

V zápisu ze schůze městské rady ze dne 7. září čteme, že prozatím nedojde k postavení pomníku, poněvadž není pohonných látek pro čtyři pětitunová auta, kterých je třeba k přivezení kamenného podstavce zmíněného pomníku.

Pomník na staré pohlednici.

Pomník nebyl vůbec postaven. Bronzová socha byla uložena v živnostenském domě a v roce 1942 poslána do Prahy na rozlití do sběru. Kamenný podklad přivezlo město Č. Budějovice později samo. Městská rada prodala jej zdejším kameníkům k jinému zpracování. Pomník byl dílem ak. sochaře Oty Birmy (též Otakar František Birma).

Relief plk. Ševce

V noci ze dne 20. na 21. června 1940 byla s budovy gymnasia odstraněna bronzová deska plk. ruských legií Jos. J. Ševce a odnesena na radnici. Stalo se tak po třetí hodině ranní, aby její odstraňování nepůsobilo rozruch.

Poznamenávám, že na této desce měl být původně nápis, který navrhl prof. Pekař, profesor historie na pražské universitě: "Umřel, aby k povinnosti vrátil pobloudilé". Ten se však nelíbil některým pelhřimovským legionářům (hlavní slovo měl natěrač Turek a Dr Vlasák, jak mi potvrdil Jindřich Kautský) - a ti způsobili, že návrh Pekařův byl zamítnut a napsáno: "Umřel, aby zvítězil".

Deska byla dílem akademického sochaře Josefa Šejnosta, bývalého žáka našeho gymnasia. - Švec studoval v Pelhřimově v letech 1894 - 1902.

O dalším osudu desky vypravuje správce elektrárny Jaroslav Březina: V dubnu 1943 byla převezena z městského dvora (za kostelem) do elektrárny. Byla celá pokroucena a hlava k nepoznání potlučena kladivem, neboť zaměstnanci města se pokoušeli ji rozbít za účelem snazšího ukrytí. O jejím ukrytí, jakož i o ukrytí bronzové sochy presidenta Masaryka, díle akad. sochaře Jana Třísky - měla stát před budovou dívčích škol, kde dodnes stojí pro ni už připravený podstavec - věděl bývalý zaměstnanec města Ant. Měkuta, který správci městského dvora Karlu Doležalovi a vedoucímu městskému uředníku Václavu Vydrovi hrozil prozrazením úkrytu. V červenci 1942 přijelo do Pelhřimova německé četnictvo hledat sochu Masarykovu, která nebyla hlášena do sběru. Byla potom odvezena se sousoším plk Ševce darovaným Č. Budějovicemi, do Prahy, kde byla roztavena. - Deska Ševcova byla v elektrárně rozbita a kusy z ní jednak rozlity, jednak zakopány.

Další:

V Pelhřimově nese jeho jméno ulice Plk. Švece. Studoval na pelhřimovském gymnáziu, kde v roce 1903 maturoval. Připomíná ho bronzová pamětní deska od Josefa Šejnosta na budově SPŠS (kdysi gymnázia) v Růžové ulici.

Ulice: Plk. Švece.

Z roku 1928 pochází divadelní hra Plukovník Švec. Jejím autorem je Rudolf Medek.

V roce 1929 byl natočen film Plukovník Švec. Režie: Svatopluk Innemann. V hlavní roli: Bedřich Karen.

Ukázka z filmu Plukovník Švec.

Velký počet fotografií můžete shlédnout v příloze diplomové práci: J. Švec - Johana Oczadlá.

Kompletní diplomová práce.

Zdroje pro článek:

Wikipedie

Dědictví Vysočiny

Militaria

Pelhřimovsko.cz

Župa plukovníka Švece

Webové stránky zdarma od BANAN.CZ | přihlásit se | admin | registrace | podmínky | mapa stránek | diskuzní fórum